První neděle postní - nechtěl být šéfem zeměkoule

Kázání na 5. 3. 2017

Biblická čtení: Genesis 2, 15-17; 3, 1-7; Římanům 5, 12-19; Matouš 4, 1-11

            Nedávno jsem četl myšlenku, že postní období je obdobím radostným. Co si pod tím představit? Vždyť s postním obdobím máme spojeny především odříkání a zápas s pokušením. Ano, pokušení a zápasy náš život doprovázejí. Ovšem v postním období jde především o to, abychom se rozpomenuli na to, kdo skutečně jsme. Máme si připomenout, že veškeré zápasy a odříkání mají za cíl něco velice dobrého. Vedou nás k tomu, abychom se obrátili od toho, co nás naplňuje jen na chvíli, co je pomíjivé, nebo co nás chce doslova zneužít k tomu, co je skutečně dobré, stálé.

            Je kolem nás spousta nabídek a výzev, které se nám snaží něco nabízet či přímo vnucovat. Ze všech stran jsme dotazováni, proč ještě nemáme to či ono. Systematicky je v nás vzbuzována závist. V dnešní době však mnohem a mnohem méně slyším výzvy k tomu, abychom si uvědomili, co vše máme a snažili se to vnímat, rozpoznávat, pečovat o to. Do důsledku vzato bývá štěstí, spokojenost a vděčnost věcí našeho rozhodnutí.

            Jak je to podobné s tím, o čem čteme v dnešním starozákonním čtení. Je to geniální příběh, který naprosto přesně vyjadřuje, v čem spočívá hřích, co přivádí člověka do neštěstí.

            Nejde o to, kdy žili Adam s Evou. Je to podobenství o nás samotných. Dva lidé žijící v nádherné zahradě, opatřeni vším potřebným. A navíc je tu důvěrný vztah s milujícím tvůrcem. Ale přichází onen hlas, který lže a nabízí něco navíc. Být jako Bůh, znát dobré a zlé. No a co lidé poznali – že jsou nazí, uvědomili si svoji křehkost a ubohost. A tak je člověk vypovězen a musí se namáhat. No a tak je to i s námi. Pokud si přestaneme vážit toho, co je každému z nás dáno a přestaneme přijímat, že jsme z milosti obdarováni svým tvůrcem, který nás z lásky vytvořil, čeká nás utrpení. Poznáváme pouze svoji ubohost, křehkost. A přináší nám to lopotu, nekonečnou trýzeň, kdy se snažíme neustále si vybudovat vlastní pozici, kariéru, uznání. Adam s Evou se snažili zakrýt svoji nahotu fíkovými listy. A tak i my se snažíme nějak zakrýt to, že jsme křehcí, pomíjející, že sami ze sebe nic nemáme. Jenže fíkový list je křehký, brzy schne. Tak je to i se vším, čím mi se snažíme sami sobě dodat zdání důstojnosti, významu. Jsou to pouze fíkové listy, které snadno odvane vítr. Bůh se však v onom příběhu prvních lidí nezřekl. Nezříká se ani nás.

            To je jeden typ lidského bytí, který v nás je. Adam s Evou jako ti, kteří podléhají klamným výzvám a nabídkám, které vlastně mají za cíl odvést od skutečného zdroje dobra a lásky. Jak ale píše apoštol Pavel, je tady ještě druhý typ lidského bytí. A ten znázorňuje Ježíš Nazaretský. Jak už jsem řekl, Bůh se Adama a Evy nezřekl. Doprovázel je dál. A v příběhu Ježíše z Nazareta Bůh neopakovatelným způsobem ukázal, že mu nejsme lhostejní, že je stále s námi. V něm nám ukázal cestu k němu, cestu jak uniknout všem těm falešným nabídkám kolem nás.

            I Ježíš byl pokoušen. Ba dokonce čteme, že byl vyveden na poušť, aby pokoušen byl. On se však zachová opačně než Adam s Evou. Nedá na lživé výzvy. Pokušitel vybízí – Vždyť jsi Boží syn – tak měj dostatek, žij v hojnosti, užívej, co hrdlo ráčí -to když ho vyzývá, aby proměnil kameny v chleby. V druhém pokušení, když se má vrhnout z vrcholku chrámu ho satan vyzývá - Zapřáhni Boha do svých plánů, do své kariéry. A když mu to nevyjde, zkouší to jinak – a co takhle být šéfem zeměkoule? Přestaň sloužit Bohu, služ mě a všechno ti dám. A dokonce pokušitel používá citáty z Bible. Ježíš odmítá. Místo toho, aby měl chléb pro sebe, sytí hladové zástupy. Místo aby donutil Boha ke slávě a kariéře, sám sebe zmaří. A dopomůže tak lidem k tomu, že jim ukáže, neskutečné naplnění jim nepřinese, sláva, ale obětavá služba nejbližším. Odmítl být šéfem zeměkoule. Takových v dějinách bylo. A přineslo to jen trápení. Kdo je dnes zná. Lidi je poslouchali ze strachu a vypočítavosti. Ježíš je dnes králem, kterého lidé poslouchají z lásky.

            Ten zápas, který je popsán v těch dvou příbězích, se děje každý den a všichni se ho účastníme. Jde o to, jestli si uvědomíme, co vše máme a budeme se z toho radovat. Nebo to naopak ztratíme. Je to otázka důvěry v Hospodina. Ježíš také nepodlehl díky tomu, e na poušť přišel plný Ducha, sjednocen s Bohem, který je láska. Pokud důvěru nemáme, vidíme, že podléháme, zní nám radostná výzva – Bůh se Vás nezříká. Jediné co po vás opravdu chce je, aby jste k němu přišli, a s tím, s čím zápasíte se mu svěřili.

 Amen