Kázání na 1. 10. 2017
Biblická čtení: Deuteronomium 28, 1 - 5; 2 Korintským 9, 6 - 15; Lukáš 12, 22 - 26
Biblická čtení je možno přečíst si zde: www.biblenet.cz
nedávno jsem si na serveru vira.cz přečetl půvabnou historku z knihy Bermejo José Carlose Vlídné příběhy.
Když jeden bohatý podnikatel narazil na rybáře, který poklidně seděl opřený o loď a hrál si s dětmi, zděšeně se ho zeptal: „Proč nerybaříš?“ „Protože pro dnešek jsem už ulovil dostatečné množství ryb,“ odpověděl rybář.„Proč neulovíš ještě nějaké další?“„A co bych s nimi dělal?“
„Vydělal bys více peněz,“ zněla podnikatelova odpověď.„Mohl bys k lodi připevnit motor, vydat se do hlubších vod a ulovit více ryb. Pak bys získal peníze na dvě lodi..., a snad i na celou flotilu. A stal by se z tebe boháč jako ze mne.“„A co bych dělal potom?“ zeptal se rybář. „Mohl by sis pořádně užívat života.“, odpověděl podnikatel. Rybář ukázal podnikateli na děti a zeptal se ho:„A co myslíš, že právě dělám?“
Tento příběh vyjadřuje jeden zásadní problém v našich životech, chybu, kterou děláme. Pořád se domníváme, že k tomu, abychom byli šťastni, musíme něco přidat, získat. Říkáme si, kdybych měl tamto a tohle, cítil bych se šťastný. Když dosáhnu té a té úrovně složím nějakou zkoušku, budu šťastný, bude mi lépe. A na konec se to stane, my si koupíme vysněné věci, provedeme to, co jsme si předsevzali. A co je výsledek? Pocit uspokojení? Uznání okolí? Na chvíli ano. Po té ovšem opět přichází prázdnota.
Podobně je to v dnešním příběhu. Podnikatel se snaží rybáři vnutit svůj způsob myšlení. Stejně tak kolem sebe slyšíme spoustu nabídek a výzev, které se nám snaží vnutit služby, zboží, přesvědčit nás, že se bez nich neobejdeme.
Rybář si má vydělat, zbohatnout a pak si může užívat života. Jenže on to dělá už teď. Ano bude se muset dále snažit, pracovat. Je jasné, že se nelze spoléhat jen na to, že se o mě někdo postará. Ovšem nelze si pro touhy po tom, abychom měli něco víc, nebo kvůli strachu z toho jak to bude dál brát radost z přítomného okamžiku. Teď hned, bez toho, že bychom čekali na to, jestli se nám něco splní nebo ne, bez toho, že něčeho dosáhneme, můžeme být vděční a šťastní. Je tu přece Bůh, který ví, co potřebujeme a dává nám sílu a moudrost pro to, abychom využili všeho, čeho nám ze své veliké lásky dává. Nikdo v životě nebude šťastnější než malé dítě, které ze všeho žasne. Raduje z květin, deště, sněhu. Bůh nám teď na podzim opět připravil naprosto úžasné představení, když vidíme barevné ovoce, které se sklízí ze zahrad a sadů. Příroda se barví. Jak naprosto úžasné je třeba i to, když se slunce po mlhavém začátku dne prodere mlhou a je krásný slunečný teplý den s krásnou modrou oblohou.
O toto vše a ještě o mnohé další ještě cennější věci bychom přišli, kdybychom začali hrát hru, kterou s námi hraje tento svět - pokud bychom se začali pořád zaměstnávat tím, jak to bude v budoucnosti, jestli to zvládneme nebo ne. Nebo dokonce kdybychom se trápili pomyšlením na to, jak získat víc a víc věcí. To by nám zabránilo radovat se ze skutečných radostí, které jsou k dispozici tady a teď, zdarma - krása nezaslouženého daru života, úroda, vztahy s dětmi, které tak rychle rostou a během okamžiku dospějí a zmizí někam do světa.
A navíc nás starosti o budoucnost a sny o něčem jiném, co nemáme a ani asi mít nebudeme, zabraňují v tom, abychom ten přítomný okamžik co nejlépe prožili a co nejlépe se připravili na chvíle těžké, složité a bolestné, které určitě přijdou.
Sestry a bratři, každý rok si touto dobou připomínáme, že náš Bůh je štědrý dárce, který sesílá, jak říká biblický svědek, slunce i déšť na dobré o zlé. Radujme se z toho a buďme vděčni. Tím měníme sami sebe a svět kolem nás. Tím postavíme hráz tomu, aby se ve světě, který Bůh z lásky stvořil, šířilo zlo dané lidským hříchem, zlobou, závistí.
Amen