Život s Bohem? Život v realitě!

Kázání na 29. 4. 2018

Biblická čtení:Skutky 8, 26 – 40; 1. Jan 4, 7 – 21; Jan 15, 1 - 8

Biblická čtení je možno si přečíst zde: www.biblenet.cz

            Větvička ustřižená, nebo odlomená ze stromu časem zahyne. Můžeme ji dát do vázy. Tam třeba i v zimě rozkvete. Ale mimo mateřský strom nebo keř ji nečeká dlouhý život. Při jarním průklestu stromů se pálí spousta větví, které musejí být odstraněny, protože rostou nevhodným směrem, překážejí, jsou moc dlouhé. Dá se tento příměr vztahovat na lidi? Není to poněkud drsné? Musíme si uvědomit, co je v tomto podobenství nejdůležitější. A to nejsou ona slova o ratolesti, která je vyvržena a spálena. Ne Bůh nás nikdy neodmítne. Jeho vůlí není uvrhnout nás do nějakého ohnivého pekla. Nejdůležitější je zde ona Ježíšova nabídka – zůstaňte ve mně. Nechte se od Boha, jeho láskou pročišťovat. Zůstaňte ve mně, to znamená – následujte mě, dívejte se, jak já žiji, volejte k Bohu, aby vám ukázal jak žít, jak mu sloužit.

Máme zaslíbení, že když budeme prosit ve jménu Ježíšově, on nám to dá. A co to znamená prosit ve jménu Ježíšově? Jméno je v Bibli program. A pokud prosíme o to, aby se v nás naplňoval Kristův program - směřování k lásce, pokoji, odpuštění - on takovéto prosby plní. Lidi, které o toto prosí, Bůh bude láskyplně pročišťovat, aby nesli hojnější ovoce - tak jako moudrý sadař, či vinař pročišťuje ratolesti.

  Věříme, že jsme Boží stvoření. Bůh to není někdo, kdo trůní někde na nebesích a čas od času zasáhne do běhu světa. Bůh je základ všeho, co je. Bůh je hlubina bytí. V něm všechno spočívá. Někdo si to uvědomuje, někdo méně. Proto je jasné, že na něj musíme být napojeni vědomě a toto spojení rozvíjet. Být s Bohem vlastně znamená žít v realitě, být si vědom svého života, jeho nesamozřejmosti, neopakovatelnosti, být vděčen.

Teologové, mystikové mluví o tom, že stvoření světa a lidí, kteří si jsou vědomi sami sebe je projevem Boží lásky. A to, kdo je Bůh, jaká má být opravdová náplň života, to se ukázalo v příběhu života, smrti a vzkříšení z Ježíše z Nazareta. Proto o sobě Ježíš může říci, že on je ten pravý vinný kmen. Pokud jej následujeme, jsme napojeni na zdroj síly a moudrosti. Máme možnost vidět sami sebe a svět kolem nás takový jaký ve skutečnosti. To k čemu to vede, názorně popisuje apoštol Pavel v listu Galatským: „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“ To jsou plody našeho spojení s Bohem. To je i to, co je nutné pro život jako takový. U koho nejsou tyto vlastnosti přítomny, ten se dostává do problémů.

 A tak je důležité, či dokonce nutné, napojit se na tento zdroj. Být větví, která je pevně připojena ke kmeni. Ano, mnozí se snaží čerpat z jiných zdrojů. Ale to je opravdu podobno tomu, když dáme větvičku do vázy. Voda vyschne. Váza se může rozbít. Větvička zapomenutá ve váze s vodou zahyne. Vše z čeho se snažíme ve světě kolem nás čerpat sílu, moudrost, uspokojení kromě Boha samotného, který je původcem, tvůrcem, základem, vše se nakonec ukáže jako nespolehlivé, pomíjivé. Tak jako je suchá větev spálena, tak může náš život shořet ve výhni nároků, o kterých si myslíme, že je musíme naplnit. Spalují nás strach z odmítnutí, z toho jak obstojíme, jestli jsme dost na výši, jestli naplníme představy lidí kolem nás.  Máme jedinečnou možnost být nezávislí na tom, jestli se nám dostává uznání ze strany lidí v našem okolí, jestli plní naše představy nebo ne. Můžeme je vzít takové, jací jsou, dávat a nežádat zpět. Nemusíme nic vyžadovat. Jednoduše řečeno, v našem životě může být přítomna láska – skutečná láska, která dává z čiré radosti z dávání.

Je tady potřeba ale upozornit na jednu velice důležitou informaci v dnešním evangelijním textu. Bůh jako vinař čistí ratolest, aby nesla hojné ovoce. Ten, kdo prořezává stromy, ví, kolik to dá práce a  jak moc musí sadař zasáhnut do koruny stromu, o který se třeba několik let nikdo nestaral a proto zplaněl. Tak i Bůh na nás pracuje. Otevírá nám oči, mysl, vnímavost pro to, abychom prohlédli, jací jsme. Provází nás ve zkouškách a trápení a učí nás. Jeho cílem není nic menšího než to, aby se jeho vlastní láska projevovala skrze nás v tomto světě, jeho vlastní láska, která se projevuje ke všem lidem stejně. Ztrácíme tím vlastně sami sebe – naplnění podle svých vlastních představ. Ale to vlastně nejsou představy naše. To jsou představy o naplnění a skutečném životě, které nám vnucuje společnost. Ztrácíme tak vnucený obraz sama sebe, abychom nalezli, co je nám skutečně vlastní, co je pro nás opravdu dobré. Je to prosté, ale není to jednoduché. Zdá se nám to bolestné. Někdy člověk, který se vydá na cestu Božího proměnění, může mít pocit, že ztrácí vše, že umírá. A skutečně se tak v určitém ohledu děje. Ale je to z toho důvodu, aby jiný život v něm začal. Život ve svobodě a skutečné radosti, která není vykoupena zotročením a utrpením jiných. Amen