Kdysi jsem se díval na film, kde se dnešní evangelijní příběh o prokletí fíkovníku dával za příklad tohoto, jak byl Ježíš krutý a jak je tudíž i samo křesťanství škodlivé.
Kázání na 22. 10. 2017
Biblická čtení: Izajáš 45, 1 -6, 1 Tesalonickým 1, 1 - 10; Matouš 21, 14 - 22
Biblická čtení je možno si přečíst zde: www.biblenet.cz
Kdysi jsem se díval na film, kde se dnešní evangelijní příběh o prokletí fíkovníku dával za příklad tohoto, jak byl Ježíš krutý a jak je tudíž i samo křesťanství škodlivé. Jak máme rozumět tomu, když najednou vidíme laskavého milosrdného Ježíše, jak způsobí smrt něčeho tak krásného a užitečného, jako je strom, který by mohl nést ovoce.
Potom ještě čteme na první pohled naprosto nereálné zaslíbení o tom, že budeme mít moc poručit horám, aby se vrhli do moře. Když se budeme modlit a nebudeme pochybovat, dostaneme prý vše, o co budeme v modlitbě prosit. Lidé se modlí za různé věci. Nedá se říci, že by je vždy dostávali. Jsou i skupiny křesťanů, které tvrdí, že Bůh nám chce poskytnout vše, co chceme, bohatství, zdraví. To, že to nemáme a nedostáváme je prý důsledek naší nevěry, našich pochybností. Tak takhle to určitě není.
Na jiném místě evangelia Ježíš mluví o tom, že ty modlitby, které Bůh plní, se týkají modliteb v Ježíšově jménu. A jméno v Bibli, to je program. Ježíšovo jméno znamená: Hospodin je spása. Spása, to je záchrana života v jeho smysluplnosti. Prvním přikázáním a cílem toho, proč Ježíš působil a cílem naší celé zbožnosti, to co vede k smysluplnému životu, je láska. A dostáváme se úplně někam jinam. Zaslíbení o plnění modliteb se tedy netýkají našich tužeb, sklonů, či chtíčů. Týkají se toho, co opravdu potřebujeme životu, tedy vztahů. Jde o vztahy k lidem, našim blízkým, lidem v našem okolí, k věcem, které naplňují náš život. A tady platí, že to, co nám může připadat jako hora, se kterou se nedá pohnout, může být odstraněno, rozpustit se jako v moři. Modlitba dává člověku jiný pohled na situaci, ve které žije, působí změnu smýšlení. Někdy můžeme prožít Boží působení v setkáních, zdánlivých náhodách, událostech, které se najednou stanou a skrze ně se podaří vyřešit něco, s čím si nevíme vůbec rady.
Je důležité, co v této souvislosti dodává Ježíš v podání Markova evangelia: „A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.“ Neodpuštění, vracení se ke starým křivdám, setrvání v minulosti, kdy znova prožíváme staré křivdy a příkoří, to může být onou horou, se kterou jinak nemůžeme hnout. Je to taková zátka, která nám brání v tom, aby ten uzdravující proud Boží lásky mohl proudit do našich životů a ukázal nám jiný, smysluplný pohled na vše, co prožíváme. Další takovou horou může být také strach z budoucnosti.
Co s tím uschlým fíkovníkem? V Markově evangeliu také máme zmínku o tom, že když Ježíš přišel k fíkovníku, nebyl právě čas fíků. Přesto na něm Ježíš hledal plody. To je vzkaz pro nás. Ovocem je tu míněno ovoce Ducha svatého: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. My nemáme nést ovoce jen, když se nám chce, nebo když je k tomu z běžného lidského hlediska vhodná doba. Ne. Pro nás to má platit stále. A to ne proto, že je nám to přikázáno. Je to proto, že je to v našem nejvlastnějším zájmu. A právě tehdy, kdy nás něco štve, prožíváme utrpení, kdy se nám do toho nejmíň chce, právě tehdy je to nejvíc nutné. A jiný, ale s tím související výklad onoho prokletí neplodného fíkovníku je to, že nám Bůh v modlitbě může dát sílu a moudrost ze svého života odstranit to, co nám toto ovoce brání nést, vše neplodné a zbytečné.
Dnes jsme také četli o tom, že farizeové a zákoníci se zlobili, když slyšeli děti provolávat chválu Ježíši. Bylo to po té, co Ježíš uzdravil slepé a chromé. A tak v té dětské důvěře přicházejme k Bohu, který pro nás přijal tu Ježíšovu vlídnou tvář. Řekněme mu, že i my jsme slepí a chromí -nevidíme, co máme vidět a kulháme životem zraněni tím, co se nám stalo. Potom se může naplnit ono zaslíbení z knihy Izajáš o rozražení bronzových vrat, zlomení železných závor. Můžeme nalézt poklady, skryté v temnotě závisti, nenávisti, mocichtivosti, která ovládá tento svět. Poznáme, jak zaslibuje Izajáš, že Hospodin, který nás zná jménem, je náš Bůh, bližší nám, než mi sami sobě a že vše ostatní je pomíjející.
Amen
