Hostina jako past.

Kázání na 28. 8. 2016

Biblická čtení: Sírachovec 10, 12 - 18; Židům 13, 1 - 8. 15 - 16; Lukáš 14, 1 - 14

Milé sestry, milí bratři,

            v dnešním čtení z evangelia čteme o tom, jak Ježíše pozvali jednou v sobotu na hostinu k jednomu z předních farizeů. Tak to je krásné řekli bychom si. Jenže tato hostina v domě zbožného muže je past. Dávali si na něj pozor, aby jej přichytili při nějakém přestoupení pravidel společenských, či náboženských. A také se to stane. Tak jako v oddíle, který jsme četli minulou neděli, Ježíš uzdravil  člověka v sobotu -což je samo o sobě skandál. V sobotu nelze pracovat. A nemocný vodnatelností stižený člověk je pro židy nečistý, na hostině nemá co dělat.

            V té době platilo, že úroveň hostiny je určována úrovní hostů. A Ježíš toto pravidlo naprosto převrací, když se věnuje tomu, kdo tam správně ani neměl být, jehož přítomnost na hostině zbožného žida byla doslova skandálem.

            Kolikrát jsou lidská setkání i společenství církve podobná této hostině. Místo radostného vděčného společenství na sebe hledíme, jeden druhého hodnotíme, abychom na druhém našli, co může být důvodem, abychom se mohli cítit jakoby lepší, nadřazenější. A hlavně, aby se nestalo nějaké faux pas, nějaký trapas. To by mělo dlouhodobé nepříjemné následky.

            Máme tu kontrast Ježíše, kterému jde o pomoc lidem, o starost o ty nejpotřebnější a lidí lpějících na své dokonalosti, na svém postavení. Ježíš, jak věříme, svým životem, svojí obětí ztělesnil, jaký je Bůh, jak má vypadat naše lidství. A tak na tuto situaci můžeme vztáhnout to, co jsme četli v knize Sírachovec. Tito lidé, i když se hrdě hlásili k Bohu, ve skutečnosti v srdci od Boha odpadli. Věřili ne v Boha, který je milosrdný, který je láska, ale ve svoji zbožnost. A ta se ukázala jako pokrytectví, jako zkaženost. Záplava zkaženosti, o které píše Síráchovec, záplava zkaženosti pod fasádou slušnosti, zbožnosti. To vše nakonec vedlo k ukřižování toho, kdo byl Bohu nejblíže a proto všechny ty hranice a pravidla, kterými si lidé chtěli dodat vědomí hodnoty a důležitosti vědomě, záměrně, přestupoval. A ta pýcha, ctižádost stojí u konfliktů mezi lidmi, skupinami lidí, národy. To potom vede k pádu pyšných mocných. Proto ten, kdo se povyšuje, bude ponížen.

            Ježíš ukazuje poukazem na to, že není potřeba usilovat o přední místa na to, jaký nádherný dar je darován tomu, kdo navázal opravdový vztah s Bohem. Takový člověk ví, že je milován takový, jaký je a není závislý na přijetí druhých. Takový člověk vidí, že vše co má je darem a ví, o tom, co jsme dnes slyšeli v čtení z listu Galatským. „ Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu - může říci: „ Pán při mně stojí, co mi může udělat člověk.“ Nejlepší chvála je ta, o kterou člověk neusiluje.

            Bohu se nejvíce líbí, jak čteme také v epištole Galatským, dobročinnost a štědrost. Máme dávat dál, co jsme dostali, protože jsme jen správci toho, co máme.

 Proto Ježíš místo hostin na úrovni vybízí k nezištné  starosti o potřebné. To je jak nám ukazuje obraz o posledním soudu z Matoušova evangelia to, co se od nás jako od lidí žádá.

Vzkříšení a poslední soud vlastně vystihují, co je opravdu důležité. Tím, že děláme, co je potřeba, pro ty, co to potřebují, odstraňujeme příčiny konfliktů, budujeme společenství, kde jeden pro druhého můžeme být oporou.

            Sestry a bratři, život sám je jedna velká hostina, kdy kolem nás je nekonečné množství darů, zázraků. A je to vlastně tak, že ti, co se nederou o přední místa, mají mnohem více příležitostí to vidět, vnímat a být vděčný. Tak nechávejme našeho Pána, aby nám otvíral oči a srdce pro zázraky té velké hostiny, kterou je sám život, i když nás potkávají i chvíle temné a bolestné.

 Tak to můžeme ukázat všem nešťastným, ztrápeným a opomíjeným, kteří v honbě tohoto světa za nesmyslnými poctami ztroskotali a zranění, ochromení leží podél cest.

 Amen