Boží syn v zaplivané knajpě.

Kázání na 11. 9. 2016

Biblická čtení: Exodus 32, 1. 7 - 14; 1. Timoteovy1, 12 - 17; Lukáš 15, 1 - 10

Biblická čtení je možno přečíst si zde: http://www.biblenet.cz/

Milé sestry milý bratři,

            jak bychom se dívali na člověka, který chodí po místních hospodách čtvrté cenové kategorie a setkává se tam s bezdomovci,  prostitutkami,zkrátka nejrůznějšími lidmi, kterými ostatní opovrhují, příslušníky místního podsvětí. Pojí s nimi, popije nějakou tu skleničku? Něco takového podle dnešního evangelijního příběhu vyčítali Ježíšovi. Jí a pije s hříšníky. Jíst a pít s někým, to byl v Ježíšových dobách znak nejužšího společenství. On se jim staví na roveň. Lidé v té době měli za to, že svoji domnělou zbožnost a svatost ukážou tím, že se takovýmto lidem budou vyhýbat.

            A teď přichází nějaký potulný rabín, který zběhl z řemesla a tuto zásadu, na které si tak zakládali, úplně odmítá.

            Špatná společnost kazí mravy, mohl by někdo namítnout. Ano některým lidem je potřeba se vyhnout. Ovšem tady se dostáváme k tomu, co je to vlastně špatná společnost.      V evangeliu jsou zmíněni celníci. Ano to vlastně byli kolaboranti s římskou mocí. Vybírali poplatky a to, co si vydělali navíc, si mohli ponechat. Takže vybírali mnohem víc, než měli. Pro svůj styk s pohany byli pro židy nečistí. Hříšníkem pro tehdejší lidi mohl být i jen ten, kdo byl nemocný, kdo měl nějakého příbuzného žijícího nenáležitým způsobem života. A tehdejší společnost jim to dávala velice ráda najevo. Lidé si často rádi dodají vědomí nadřazenosti a sebespravedlnosti tím, že poukazují na chyby druhých.

             Ježíš se k nikomu takto nechoval. Nedělal rozdíly mezi lidmi. Bylo mu cizí to, co tak často vidíme kolem sebe a na čemž mnozí vytloukají i politický kapitál - stavění přehrad mezi lidmi, hledání vnějšího nepřítele, xenofobie. A proto není divu, že k němu takový lidé chodili.                      Co je to vlastně slušná, lepší společnost? Každý z nás má různou startovní pozici. Není naší zásluhou, že jsme se narodili do slušné rodiny, láskyplného podnětného prostředí. Mnohdy ten, kdo se nám zdá jako zkažený, nepříjemný člověk, ušel ve své práci na sobě mnohem delší cestu.

             Může být naopak opravdu nepříjemné ocitnout se mezi lidmi, kteří dodržují různá psaná, nepsaná, nevyřčená pravidla a pěstují svůj domnělý pocit nadřazenosti. V takové společnosti je cítit tíseň, strach - jen abych se neshodil, jen abych se pořád choval a vypadal na úrovni. A hlavně aby nepřišel někdo jiný, kdo do určité vrstvy, kasty nepatří. Nejvíc ničí životy druhých lidí ti, kdo jsou „ na úrovni“, a přitom jsou sobečtí a sebestřední.

            Prostě lpění, lpění na sobě samém, na své pověsti, úrovni, přijetí. Ono se to stává lidem božstvem. Podobně jako v onom příběhu z biblické knihy exodus, který jsme dnes četli.  Lidé mají rádi něco hmatatelného, něco na co si mohou sáhnout. Místo záhadného Boha, kterého nemáme v rukou, který nás překvapuje, máme raději svoje postavení, svůj výkon, Tak jako si lidé pod horou Sinaj zhotovili zlaté tele, tak i dnes se lidé klanějí tomu, co je jim blízké. A tak lidé dávají raději přednost svým výtvorům před Bohem skutečným, který je chce obdarovat a osvobodit. A tím výtvorem je i to, o čem si lidé myslí, že jim to dodá pocit důležitosti, zásluh, přijetí. Tak se lidé připravují o zdroj úžasu, radosti, vděčnosti, který je tu od počátku. Tak jako tehdy, tak i dnes se lidé klaní modlám. A modlám majetku, úspěchu a moci jsou obětovány lidské oběti.

            A když se náhodou stane, že se objeví někdo, kdo pracně vybudované jistoty zpochybňuje, nastává střet. A apoštol Pavel v dnešním druhém čtení, v první epištole Timoteovi, mluví o tom, že jeho domnělá horlivost pro Boha bylo vlastně rouhačství, násilnictví, že vlastně nevěděl, co dělá. Místo hájení Boha, hájil něčí představy a stavěl se proti Bohu, který chce zachraňovat. Bůh chce zachraňovat a ti, kdo hájí svoje domnělé postavení, zásluhy, samoúčelné tradice, tak ti ničí. Stavějí mezi lidmi další a další bariéry.

            Ježíš sděluje, že Bůh chce zachraňovat. Má zájem o každého jednotlivého člověka. Všichni jsme hříšníci, lidé, kteří potřebují zachránit z lpění na falešných jistotách a představách. Rozdíl je jenom v tom, že někdo si to uvědomuje a někdo ne.

            A tak přijměme tuto jedinečnou osvobozující možnost a být milovaným Božím dítětem, nechat si otevřít oči a srdce pro všechny jeho dary, které od začátku máme a žasnout. Je to cesta ke svobodě, vděčnosti a radosti. Od toho se může odvíjet vyrovnání se se vším, co ničí život náš i životy našich bližních.

Amen