Dva bezdomovci a dítě...

Kázání na 24. 12. 2016

Biblická čtení: 9, 1 - 7; Titovy 2, 11 - 14; Lukáš 2, 1 - 14

Milé sestry, milí bratři,

            V dnešní čtení z epištoly titovy čteme, že se ukázala Boží milost, která přináší spásu všem lidem. To je hezké, že se ukázala, řekli by si mnozí lidé kolem nás. A pokračovali by asi takto: „ A kde se ukázala? Já jí moc kolem sebe nevidím. Lidi si dělají, co chtějí. Svět je plný zvěstí o lidské svévoli, nenávisti, bezohlednosti, zvěstí o útocích, masakrech, válkách. Daří se lidem, kteří s to dokážou zařídit, vyznají se v tlačenici, lumpům vše projde. Kde hledat ten důkaz Boží milosti?“

            Ano, kdyby člověk četl noviny, díval se na televizní zprávy, zvláště zprávy komerčních televizí, nabyl by dojmu, že svět je velice temné místo, ovládané zlem. A je potřeba říct, že to z velké části tak opravdu je. Chce to pozornost, abychom našli důkazy oné výše zmiňované milosti. Ty důkazy jsou totiž z běžného lidského pohledu nenápadné. On vlastně celý duchovní život je úsilím o to, abychom viděli ony důkazy o dobru a lásce kolem nás.Je to snaha vidět důvody k radosti a vděčnosti vnějším okolnostem navzdory.

            I ta událost, kterou má autor epištoly Titovy na mysli, a ve které se ukázala Boží milost, se totiž udála velice nenápadně, skrytě. Evangelista Lukáš vypráví v dnešním evangelijním čtení o jejím počátku. Je to scéna plná temnoty. A to temnoty jak doslovné, tak i obrazné. Odehrává se v temnotě noci. To samo o sobě může být symbolem přítomnosti zla.

            Ale temné jsou i okolnosti. Ne, není to žádná idylka, žádná poezie vánoc zde přítomna není. Je to spíše příběh o lidské bídě, bezohlednosti.

            Jeden mocipán si usmyslel, že si připomene, nad kolika lidmi to vlastně vládne. A tak se musela těhotná dívka spolu se svým snoubencem vydat na cestu. A když už došli tam, kde měli, nenašlo se pro ně místo. Kdo by se chtěl zabývat nějakými přivandrovalci odněkud z Nazareta v Galileji. Na jiném místě v Bibli je řečeno - co může dobrého vzejít z Nazareta.     Dítě se narodí a je položeno do jeslí v chlévě. Kolik asi lidí v Betlémě té noci spokojeně usínalo ve svých prostorných domech a byli rádi, že ty dvě podezřelá individua mají z krku.

A první komu je zvěstován počátek té události, ve které se má ukázat Boží milost jsou pastýři, nádeníci, chudáci. Jim je zvěstováno, že znamením Boží milosti bude dítě dvou bezdomovců, které se narodilo ve chlévě.

            Evangelista Lukáš chce říci - nebojte se. Bůh, i když je skrytý, i když je kolem nás temnota, ať už doslovná, nebo obrazná temnota lidské svévole, nemá poslední slovo. V jeho podání je skryta ironie. Díky svévoli císaře se narodí zaslíbený mesiáš Betlémě, jak to bylo předpovězeno.

            No a to dítě opravdu vyrostlo v muže, který opravdu přinesl důkaz o Boží milosti. Temnota jej neopustila. Celý život jej doprovázelo nepochopení. Nakonec byl opuštěn. Měla jej umlčet smrt. A když už se zdálo, že temnota zvítězila, bylo tomu naopak. V hodině temnoty největší přišlo vítězství velikonoc. Ještě více se tím zdůraznila Boží láska a milost.

            Co k tomu přispělo? Lidé kolem něj se dali Bohu k dispozici, jako jeho služebníci - Maria vše uchovávala a rozvažovala, Josef ji přijal. A Ježíš, i když by mohl být slavný a populární odcházel na osamělá místa a tam se modlil.

            Chudým pastýřům na noční bylo zvěstováno, že se mají radovat z dítěte dvou odmítnutých chuďasů, nocujících ve chlévě. Dokonce tam čteme o andělech, slávě Páně. Je jim řečeno - Na zemi pokoj mezi lidmi, Bůh v nich má zalíbení. Chudým a pokorným lidem bylo zvěstováno narození spasitele. A tak i nám Bůh může ukázat důkazy své milosti a lásky. Chce to jen tu pokoru, poznání vlastní chudoby. Není to chudoba materiální. Je to spíše poznání omezenosti a pomíjivosti vlastní i všeho kolem nás. A také je potřeba ticha - tehdy, když chvíli přestaneme poslouchat všechny ty touhy, vzpomínky, hněv, strach z budoucnosti .Potom můžeme vidět že když je kolem nás temnoty dost a dost, nemusíme se bát, zlo nevítězí.

            V Ježíši, onom malém dítěti, které nemělo nic, než Boží přítomnost, ukázal Bůh důkaz svojí milosti a lásky. Ježíš se stýkal s lidmi chudými, trpícími. A tak můžeme vědět, že všude, i na místech, kde je patrná chudoba, utrpení a třeba i beznaděj může Bůh působit svojí milostí. Je ale třeba dát se mu k dispozici a mít vnímavé srdce jako svatá rodina a pastýři. Amen