Jako ovce bez pastýře...

Kázání na 18. 6. 2017

Biblická čtení: Exodus 19, 2 - 8; Římanům 5, 1 - 8; Matouš 9, 35 - 10,8

            o Pánu Ježíši čteme v dnešním evangeliu, že mu bylo líto zástupů. Lidé, se kterými se setkali, byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.

            Když čtu tato slova, připomene mi to, že dnes to není jiné. Jako duchovní vedu rozhovory s různými lidmi. Z těchto rozhovorů vím, jak jsou lidé často vysílení z nároků okolí, zaměstnavatelů, jak je vysilují krize v rodinném, partnerském životě. Vyčerpává nás všudypřítomný tlak na výkon, na to, abychom dostály očekávání okolí, šli s módou, trendy. Vyčerpává nás strach z budoucnosti. Lidé jsou jako ovce bez pastýře. Jsou bezradní. Neví co se svým životem. Děsí se skutečných nebo i domnělých nebezpečí. A tak se často nechávají zlákat různými dravci, kteří se vydávají za pastýře a slibují jim, že jejich problémy vyřeší, případně označí viníky jejich problémů. Sdělovací prostředky, zvláště nejrůznější internetové stránky jsou plné informací, které už tak znejistělé lidi ještě více děsí. Co je cílem? Pomoci? Ale ne. Spíše mnozí tyto znejistělé unavené lidi chtějí zneužít k  často velice sobeckým cílům. Ti, kdo nejvíce mluví o tom, jak sami chtějí pomáhat a jak jsou ti druzí špatní, ti bývají ti nejhorší. Takovým není lidí líto. Je jim líto jen sebe samých, že nestihli co nejvíce urvat, dobýt, co nejvíce lidí vyřídit.          Jak málo je skutečných pastýřům, kteří chtějí lidi opravdu vést a ne je hnát jako ovce na porážku, nebo někam, kde je pěkně ostříhají

            Stejně jako tehdy před dvěma tisíci lety platí - žeň mnohá, dělníků málo. A co Ježíš tedy udělá. Čekali bychom, že řekne: „ Chlapi, dejte se do toho. Hned!“ Ano pošle učedníky. Ale nejprve je vyzve: „ Proste Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.“

            Takže nejdříve prosit! Ale jak a o co? Máme prosit, abychom byli těmi, kdo opravdu pomůžou. Máme Hospodina prosit, aby vyslal služebníky, kteří opravdu budou sloužit. Je potřeba prosit o moudrost, o opravdovou orientaci v tom, o co jde v životě. Je potřeba prosit o schopnost vcítění se. je potřeba prosit o to, aby se nás nezmocnily strach, obavy, žádosti. Často je potřeba v samotných prosbách často ztichnout a jen naslouchat. Potom člověk objeví, kolik má vlastně důvodů k radosti a vděčnosti a jak málo k tomu všemu přispěl. Potom člověk objeví, jak nedokonalý a chybující je a jak je i přesto štědře zahrnován milostí. Objevíme kolik důvodů k radosti a vděčnosti vlastně máme.

            Prostě bez toho, aby Bůh někoho k takovéto službě povolal a vybavil, to nelze dělat. Nelze to dělat ani z vlastních sil. Je potřeba se stále vnitřně obnovovat. K této službě, k službě doprovázení k smysluplnému lidství také totiž, jak píše apoštol Pavel, patří utrpení. A utrpení snášet a neutíkat od něj, to je dar, kterého není člověk sám schopen. Ono přijde, netřeba jej záměrně vyhledávat. Některé věci se člověk prostě jinak než skrze utrpení, těžkost nenaučí. Z utrpení roste vytrvalost a z ní pak osvědčenost. Z osvědčenosti naděje. Naděje, která neklame. Je to naděje, která je protříbena zkouškami. Je to naděje, která se zakládá na skutečných, nikoli klamných jistotách. Po prožitých těžkostech a utrpeních člověk pozná skutečnou velikost Boží lásky a milosti.

            Ježíš vysílá své učedníky, aby vymítali démony, uzdravovali nemoci, mrtvé probouzeli k životu. Vysílá i učedníky dnes. My jsme jeho učedníky. Ta výzva platí i pro nás. Jak tomu rozumět. Vždyť kdy jsme viděli nějaké takové zázraky? Nad tím si mnozí lámou hlavu a usilují o zázraky. Nejrozumnější, realitě nejbližší asi bude následující výklad. Bůh dává skrze modlitbu a to, že nás provede i utrpením poznání skutečné reality života. Člověk si uvědomí, kým ve skutečnosti je a co se ho snaží zmocnit. A když něco poznáme, pojmenujeme, ztrácí to nad námi moc. Tak vyháníme ony démony, zlé duchy. Tak náš život může uzdraven z toho, co se nás snaží zmocnit, zneužít nás ke svým cílům, co ničí jako malomocenství naše zdraví, naše vztahy.

            Pro koho to platí? Pro nás všechny. Každý svým způsobem můžeme být služebníkem, který vyvádí své blízké z únavy, skleslosti beznaděje, zbavuje moci zlé síly v našich životech a vztazích.

Amen