Uprostřed hladovějících zástupů.

Kázání na 6. 8. 2017

Biblická čtení: Izajáš 55, 1 – 3; Římanům 9, 1 – 5; Matouš 14, 13-21

                         Podle evangelisty se tento příběh stal, když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele. Není divu, že se chce uchýlit do samoty a modlit. Ježíš zřejmě tuší, že podobný osud čeká i jej samotného.

Za Ježíšem šel veliký zástup. Byli to lidé, kteří viděli znamení, která Ježíš činil na nemocných. Lidé prostě následují ty, kteří jim dají naději. V dějinách i v současnosti bychom našli mnohé a mnohé případy toho, kdy masy lidí následovaly různé spasitele, kteří jim slibovali nebe na zemi. Avšak často to skončilo tak, že své následovníky tito různí lžimesiášové přivedli do situace a míst, kdy se ukázalo, že vše byly jen prázdné sliby. A ožebračení následovníci nakonec museli často zachraňovat jen holé živobytí.

             Ježíš však je ten, který přišel opravdu sloužit. Bylo mu těch lidí líto. A tak i když ti lidé přišli nevhod, pomáhá jim a uzdravuje je. A chce se o ně postarat, i co se týká jídla. Je to prostě člověk v tom nejlepším slova smyslu. A když přijdou učedníci s tím, že lidé mají odejít, zasahuje. Učedníci mají udělat, co je třeba.

Ježíš vezme to co je k dispozici. Dvě ryby a pět chlebů. To je číslo plnosti. Má nám to ukázat, že Bůh nás naučí vystačit i s tím, co máme, i když se nám to může zdát naprosto nedostatečné. Navíc ječné chleby, to byl v té době podřadný pokrm, který se dával dobytku. Nasytili se všichni a ještě zůstalo. I u těch zbytkům symbolické číslo. S Bohem zjeveným v Ježíši Kristu zbývá dost i pro budoucnost, pro ostatní, o kterých třeba ani nevíme. Zajímavá je zmínka u evangelisty Jana, který pojednává o stejném příběhu, že když Ježíše chtějí lidé provolat králem, on odchází zcela sám. Jeho poslání spočívá v něčem jiném, než v pozemské vládě.

            No a co teď my s tímto příběhem? Proč Bůh dopouští, že někde žijí lidé v nadbytku a jinde umírají hladem? Musím říci, že nevím a trápí mě to. V tomto líčení zázračné události je ale skryta zvěst, která nám umožní i hledat odpověď na možnosti řešení oněch tíživých otázek, které nám kladou problémy tohoto světa.  

            K Ježíšovi tenkrát přicházel zástup lidí. Tito lidé nehladověli pouze fyzicky. Nepotřebovali jen jídlo. Oni hladověli také po smyslu života, po lásce, zájmu. Ježíš tím, že utišil jejich hlad po jídle, učinil znamení. Bylo to znamení toho, že tiší i hlad, nedostatek  smyslu života, lásky, zájmu.

            I dnes kolem nás, v naší blahobytné společnosti lidé hladoví. Cítí se osamocení, nenacházejí dosti síly a moudrosti, aby se vyrovnali s problémy a souženími, které jim život přináší. Ženou se za věcmi pomíjivými, zbytečnými. Rozpadají se jim vztahy. A my se cítíme jako ti učedníci uprostřed pustiny. Máme jen omezené síly, čas a prostředky. Tak jako realisticky před Ježíšem uznali svoji nedostatečnost a omezenost učedníci, tak to máme učinit i my. Máme Bohu, zjevenému v Ježíši Kristu přinést jako oběť svůj život s tím, že se chceme dělit s lidmi kolem nás. Tak jako Ježíš vzal, co měl, vzhlédl k nebi a vzdal díky tak i my to můžeme udělat se vším, co máme. A náš čas a zájem, obětovaný pro lidi kolem nás, i když se může zdát, že jde jen o něco nepatrného, obyčejného jako ten podřadný ječný chléb, se může stát tím, co lidi přivede k Otci Ježíše Krista a k jeho nevyčerpatelným zdrojům milosti. A odtud si lidé mohou brát neomezeně pro své potřeby smyslu, bezpečí lásky, síly a moudrosti. A i oni začnou žít pro druhé. To symbolizuje oněch dvanáct nalámaných košů, které byly po té rozdávány dalším potřebným.

            Lidé takto vnitřně nasyceni, obrácení potom mají snahu řešit i onen skandální nepoměr mezi tím, že na jedné straně žijí lidé v přepychu a jinde umírají hladem.

             Je třeba si ale uvědomit jednu důležitou skutečnost. Když podle evangelisty Jana Ježíše dav chtěl provolat králem, on odešel, zcela sám. Nestál o slávu. Tam, kde se Ježíšovo jméno zneužívá k nastolení moci, popularity, ovládání druhých, tam Bůh nežehná. Duch svatý odnímá své požehnání.

Amen