Aby nebylo pozdě.

Kázání na 12. 11. 2017

Biblická čtení: Ámos 5,18-24;  1. Tesalonickým 4,13-18; Matouš 25,1-13

Biblická čtení je možno přečíst si zde: www.biblenet.cz

            Dnešní evangelijní podobenství nás již uvádí do tématiky, o které pojednávají oddíly tradičně čtené a vykládané na konci církevního roku. Mluví se v nich o konci našeho pozemského času, posledním soudu.

            Pokud se jimi chceme zabývat, je nutno uvědomit si na začátku jednu důležitou skutečnost. Křesťané v době vzniku evangelia žili v očekávání brzkého druhého příchodu Ježíše Krista, konce světa a posledního soudu. Ten však nepřicházel a s tím se musela první církev vyrovnávat. Stále lidé věřili, že Pán Ježíš přijde, nastolí svoji vládu. Na to je potřeba se připravit, být bdělí, abychom na soudu uspěli. Ovšem lhůta se může prodloužit. Bylo tedy potřeba se zaměřit na to, jak si počínat v té době, která uběhne, než mesiáš přijde. Co je důležité? Na co se zaměřit? Čeho se naopak vyvarovat? Konec může nastat kdykoliv a pak nastane soud, nebude možno spravit to, co jsme zmeškali.

            Nejprve bych chtěl, abychom si objasnili, jakou úlohu hraje, nebo má hrát téma dne Páně, tedy druhého příchodu Krista, soudu, konce časů v našem životě, v naší víře. Je potřeba říci, že se zde opět jedná o tajemství. My lidé jsme omezeni tím, že žijeme v prostoru a čase. To pro Boha neplatí. Dále je nutno jasně říci, že oddíly týkající se posledních věcí nemají za cíl podat jasný souvislý výklad toho, jak to bude vypadat. Jejich poslání je jiné. Chtějí lidem sdělit, že teď v tomto čase, v naší všednosti je potřeba se určitým způsobem rozhodovat tak, abychom život nepromarnili. A tak se dostáváme z oblasti fantasie, lákavých dráždivých spekulací do naší každodenní reality. Je smutné, že v církvi se obecně lidé často zabývají snahou podrobně vysvětlit, jak to bude při konci světa, co bude po smrti. Tím si velice škodí. Jejich závěry se samozřejmě budou lišit podle toho, na jakou část biblické zvěsti budou klást důraz, jak biblické verše vyberou. No a potom vznikají naprosto zbytečné spory a hádky. Sbory a církve se rozdělují. A tím se vzdalují tomu co je opravdovým cílem těchto oddílů a Písma svatého obecně – jednat v každodenních všedních situacích ve prospěch našich bližních, naplňovat jejich potřeby. Lidé se tak vzdalují od plnosti života, vděčnosti za vše, co nám bylo dáno a snahy to vše co nejlépe naplnit a využít.

            Když přemýšlím o této problematice, posledního soudu, příchodu Páně, napadají mě následující věci. V našem každodenním životě se slova o soudu, setkání s naším pánem naplňují dvojím zásadním způsobem. Jednak je čas nám zde na světě daný omezen. Jsme smrtelní. Jednou budou naši bližní hodnotit, kdo jsme byli, jak jsme žili. A před tím čeká bilancování i nás samotné. A s tím souvisí druhý důležitý moment soudu. Každého dne děláme spoustu různých rozhodnutí – jak se zachováme vůči lidem kolem nás, jak budeme reagovat, jak budeme hospodařit s časem a prostředky. V těchto momentech se vyjevuje, kdo jsme, jak je zaměřen náš život. V našem dnešním evangelijním podobenství se mluví o jednom konkrétním okamžiku, který nastal. A ty družičky, které byly připravené, vešli na svatbu a ty které nebyli, už to nemohli napravit. Pro náš každodenní život bych to trochu rozvedl. Těch rozhodujících okamžiků je v životě celá řada. A proto bychom se měli neustále připravovat na to, abychom se dokázali správně rozhodovat, dělat v pravý čas správné rozhodnutí, věnovat se v pravý čas tomu co je opravdu potřebné.

            Důležité je v dnešním evangelijním podobenství ono téma oleje v lampách. Olej je v Bibli symbolem Ducha Božího, Boží přítomnosti. Ta nás proměňuje. Dává nám sílu a moudrost k tomu abychom se správně rozhodovali, motivuje nás k tomu, abychom překonávali vše, co nás chce svést z cesty smysluplného života k rezignaci, pohodlnosti, vše co nás chce svést k směřování k převládající soběstřednosti a sobectví. Olej v podobenství nebylo možné si vzít od ostatních - lidé jsou nedokonalý a selhávající, ani jej není možno koupit. Olej Boží přítomnosti a moudrosti je nám totiž nabízen zdarma skrze modlitbu, ztišení. Je potřeba jej doplňovat průběžně aby nedošel v tom nejnevhodnějším okamžiku, kdy je potřeba zvednout se a jít, dělat správná rozhodnutí.

 Platí, že lhůta je omezená a jednou nastane to strašné slovo pozdě, ke kterému nebude možno připojit slovo ale přece, protože to bude zbytečné a nesmyslné. Svatba – to je v Písmu svatém obraz společenství s Bohem na konci věků. Jak už jsem zde dnes říkal, Bůh je mimo prostor a čas. Tyto věci platí obecně, nadčasově. A tak můžeme zde v tomto čase prožívat kvůli naší nepřipravenosti na život a to vše dobré i trpké co přináší prožívat nepřijetí, zklamání. Jde ale o to, aby to v životě nepřevážilo a nenarušovalo společenství s našimi bližními, to co rozhoduje o tom, jaký je náš život. Neznám vás, říká ženich. To ve výrazových prostředcích Bible znamená – nemám s vámi společenství.  Boha především máme potkávat ve svých bližních – k tomu se připravujeme v modlitbě, zbožností, životem v církvi.  Tak to vejití na svatbu, kdy se radujeme, je především žití v radosti ze vzájemné lásky. Musíme si dát pozor na to, aby z jednorázového, částečného odmítnutí se nestalo odmítnutí úplné. Neznáme tě – v našem životě si neměl žádnou úlohu, nic jsi nepřinesl, jsme rádi, že už tu nejsi, i když je nám tě líto.

 Před tím nás chce nás Pán ochránit a pomoci nám připravit se na životní putování i s nocí, temnotami, aby se náš život při všem co nás potkává, podobal spíše radostné hostině, než samotě v chladné noci.  Amen