Když hvězdy padají a vše se třese - první neděle adventní.

Kázání na 3. 12. 2017

Biblická čtení: Izajáš 64, 1 - 9; 1 Korintským1, 3 - 9; Marek 13, 24 - 37

Biblická čtení je možno si přečíst zde: www.biblenet.cz                                         

            jsme na začátku adventního období. Advent znamená příchod. Náplň zvěsti o adventu, tedy Božím příchodu je velmi bohatá. Je to svědectví o Božím přicházení k nám. Bůh ukázal svoji lásku k nám, svoji blízkost jedinečným zjevením své vůle a podstaty v Ježíši z Nazareta. Přichází do našich životů, když se mu otvíráme, ztišíme se. V Písmu svatém máme na mnohých místech svědectví o druhém příchodu Ježíše Krista. Tehdy se podle biblických obrazů viditelně ujme vlády. No s těmi prvními dvěma momenty zvěsti adventu problém nemáme. Ale co s tím příchodem na konci věků?

            Je potřeba říci, že bibličtí autoři líčením toho, co se bude, dít na konci věků chtějí popsat co se děje již teď. Tím, že popisují, co vyjde zcela najevo na konci věků, nám chtějí vlastně sdělit, co vychází najevo již nyní, co je důležité pro náš každodenní život.

            My máme tradičně učení o konci světa spojené se strachem ze soudu. I dnešní evangelijní oddíl je podle vykladačů reakcí na hrůzné utrpení doprovázející dobytí Jeruzaléma v roce 70 po kr. Ovšem většinou se zapomíná, že biblické oddíly o soudu nemají lidi postrašit. Naopak. Tyto oddíly jsou svědectvím o naději. Evangelista píše prvním křesťanům, stíhaným pronásledováním, rozpadem jejich současného světa, všeho v co doufali. Chce jim říci - to, v co jste uvěřili, obsah toho, co jste přijali v evangeliu Ježíše z Nazareta to přetrvá. Podobné je to i v dnešním prvním starozákonním čtení. Je to psáno do doby, kdy navrátilci z babylonského zajetí zažívali těžkosti, chudobu, beznaděj. Tehdy v době po babylonském zajetí to bylo podobné jako v době vzniku evangelia. Situace se zdá beznadějná. Navrátilci z babylonského zajetí ale hlásají, že je třeba se vrátit k Hospodinu. V něho věří, navzdory všemu. On dá najevo kým je. Ještě se ukáže, v koho věří Izraelci.

            A evangelista vyznává také neoblomnou víru v Hospodina. Ano, vše se otřásá. Ale to, v co uvěřili první křesťané, to co zvěstují v evangeliu, to nepomíjí. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou, říká Ježíš.

             A co nepomine? Nepomine Boží láska, Boží milost. Stále bude platit, že se Bůh slovy z Izajáše - Zasazuje o toho, kdo s radostí koná spravedlnost. Nepomine a je věčné to, co z nezištné lásky děláme pro své bližní. Tady se dotýkáme rozdílu mezi optimismem a nadějí. Optimismus je víra, že vše dopadne dobře. Naděje říká, že má něco smysl dělat, bez ohledu na to, jak to z pohledu našeho dočasného života dopadá.

            I v našich životech dochází k situacím, kdy se, obrazně řečeno -slunce zatmí, měsíc ztratí svoji tvář, vše se chvěje. Hvězdy někdy padají - ti, kteří si připadali, jako hvězdy často padnou.

            A potom se ukáže, že to jediné, co má v životě smysl, to skutečně pravdivé, je to, co se ukázalo v evangeliu- ty principy a hodnoty. V dnešním evangelijním oddíle se píše o tom, že Syn člověka shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa. Snad se nedopustím příliš svévolného výkladu, když si dovolím tvrdit, že v údobích života, kdy se vše otřásá, lidé nesobečtí a obětaví k sobě najdou cestu a spojí se. Jedním z významných příkladů, kdy se tak stalo, byl začátek evropské integrace po druhé světové válce. Tehdy se také celý svět zachvěl po hrůzách války. To, v co lidé doufali, bylo otřeseno. Staly se do té doby nepřestavitelné zločiny.   Významnou roli sehráli křesťanští politici jak Konrád Adenauer a Robert Schuman a mnozí další. Vyzdvihli důležitost odpuštění a vzájemné spolupráce jako cestu k předcházení dalším konfliktům.

            Ano v dobách kdy se v našich životech vše otřásá, kdy mnozí, kdo si připadají jako hvězdy, padají, tehdy se ukazuje, co nám je nabízeno ve víře v Boha, který se zjevil v Ježíši z Nazareta. Nikdy nevíme, kdy v našem životě může dojít k takové chvíli. Máme bdít. Máme bdít, abychom nebyli zahanbeni ne tím, že by nám Bůh ukázal, že o nás nestojí. Můžeme být zahanbeni tím, že se ukáže, co vše tady bylo pro nás nachystáno, co bylo k dispozici, jaké úžasné poklady a zázraky kolem nás jsme neviděli, či nechtěli vidět, co vše jsme promeškali, nevyužili, co vše jsme měli udělat a neudělali.

            Ano, v životě se přes všechna protivenství, problémy a nedorozumění nakonec ukáže, kde je pravda. Na pohřbech všichni chtějí, aby se o zesnulém mluvilo jako o nezištném laskavém člověku. Nikdo nechce mluvit o dravosti, tvrdosti, o tom jak si to zesnulý vyřídil s nepřáteli a konkurenty. Bděte tedy, abyste šli tou opravdovou cestou a ne těmi domněle smysluplnými a výhodnými zkratkami.

Amen