Nelpět a tím se stát sám sebou.

Kázání 17. 12. 2017

Biblická čtení: Izajáš 61, 1 - 4.8 - 11; 1. Tesalonickým 5, 16 - 24; Jan 1, 6- 8. 19 – 28

Věru špatně si buduje v očích tohoto světa kariéru Jan zvaný také též Křtitel. Tolik lidí zaujal svým poselstvím. Celé zástupy k němu jdou, aby se dali pokřtít na odpuštění svých hříchů, omýt se od nepravostí ve svých životech a začít znova. Dokonce tehdejší historik Josephus Flavius se o něm zmiňuje. Zmiňuje se o něm a ne o Ježíši. A tento člověk, který má tak skvěle rozjetou kariéru, má moc měnit lidi se v očích současníků tak sníží. Originální text si zvlášť dává záležet na tom, aby zdůraznil, jak se Jan vyjádřil o svém poslání. Stojí tam doslovně: A vyznal, a nezapřel a vyznal že: Já nejsem mesiáš. Odmítá i to, že by byl předchůdcem mesiáše, tedy Eliášem nebo prorokem, kterého zaslíbil Mojžíš. Odmítá cokoli, co by jakkoli zastiňovalo mesiáše pravého. Říká: „Jsem jen hlas odkazující k někomu, komu nejsem hoden ani zavázat řemínek u obuvi“. Jinými slovy: „ nejsem mu hoden dělat ani otroka“. To vzkáže Jan kněžím a levitům, kteří k němu přišli na inspekci. No copak to je nějaká strategie k dosažení úspěchu?

 Ovšem Jan netouží po úspěchu v tomto světě. Volá, protože nemůže jinak. Volá, protože ho poslal někdo větší, sám Hospodin. Jedině plnění jeho příkazů je to, na čem Janovi záleží. Proto poukazuje k někomu, koho svět nezná. Ani ho sám poznat nemůže, pokud mu to Bůh

sám nezjeví. Tento člověk však přišel proto, aby ukázal, že Bůh svět zná a miluje. Tímto člověkem je  Ježíš Kristus. Když ho Jan uvidí, řekne: „ Hle Beránek Boží, který snímá hřích světa.“ Snímá hřích světa, jinak nese hříchy světa. Snímá, ale i nese. Umožňuje lidem tonoucím v hříchu, topícím se po krk v bažině beznaděje v kolotoči zla začít žít jinak, odpustit sobě i ostatním. Snímá z nás břemena vin, strachu, obav z budoucnosti a i ze smrti. Pomáhá nám nést vše, co přináší každodenní všední život. Mnozí lidé by dosvědčili, jak je v nejhorších chvílích Bůh doslova nesl na ramennou.

 Tak odpověděl Jan lidem, kteří k němu přišli na inspekci. Jana se lidé ptali. Ptají se nás? Spíše ne. Vůči nám jsou lidé lhostejní. Když jsme na teologické fakultě probírali různé druhy teologické literatury, náš učitel nám řekl, že u nás v podstatě neexistuje tzv. apologetika, což je literatura, která má za úkol bránit víru. Proč neexistuje? Protože otázka víry v Boha je dnes většině lidí lhostejná. Proč tomu tak? Faktorů je víc. Dnes je vůbec módní nezastávat zásadní stanoviska. Jedním z důvodů však bude určitě i to, že hlas církve není slyšet a když ano, je všelijak zastřen, zkreslen nebo zní pro lid kolem nás nesrozumitelně.

 Co dělat aby se to změnilo? Určitě je potřeba učit se lépe naslouchat lidem kolem nás, jejich potřebám, tomu, co je trápí, učit se chápat dění v současné společnosti. To nejpodstatnější však je vzít vážně postoj Jan a Křtitele a vyvodit z něj důsledky pro každého z nás jednotlivě. Vzít vážně, že i my máme být hlasem ukazujícím k Bohu, který je hlubinou bytí, podstatou reality. My, naše ego, to vše se má menšit, aby on v nás mohl růst a tím se paradoxně stáváme sami sebou. Znamená to také vzít vážně onu na jedné straně pokořující na druhé straně nádherně osvobozující zvěst o tom, že jsme nehodní, hříšní a před Bohem nejsme nic, nejsme hodni, abychom rozvázali řemínek na Kristově obuvi. Na druhé straně to znamená poznat nedozírné hlubiny Božího milosrdenství a lásky a prožít s tím spojené osvobození.

 Potom také snad dokážeme lidem kolem nás mnohem lépe vysvětlit, že vánoce svátky klidu, míru lásky se slaví kvůli někomu, kdo sám je láskou a kdo chce naplnit srdce svého stvoření pokojem, který svět nemůže dát.

Amen